Kuchyně navržená pro průměrnou výšku 170 cm je pro člověka měřícího 155 nebo 160 cm často spíš překážková dráha než pracovní prostor. Nejde přitom jen o horní skříňky, které nedosáhnete ani na špičkách. Problém je i v tom, že příliš vysoká pracovní deska nutí k nepřirozenému zvedání ramen, a hluboké spodní skříňky zase k předklonu, který po pár minutách bolí v zádech. Řešení nezačíná u nové kuchyně, ale u přemýšlení o tom, co kde skutečně používáte.

Základní pravidlo zní: to, co používáte denně, musí být v zóně mezi boky a rameny. Horní skříňky proto rozdělte na dvě pásma. Do spodní řady, tedy do výšky, na kterou dosáhnete bez podřepu, patří talíře, hrnky, sklenice a koření. Do horní řady, kam už musíte sáhnout nebo si stoupnout na židli, uložte sezónní věci, velké mísy na návštěvy nebo zásoby, které vytáhnete jednou za měsíc. Přesné rozdělení podle výšky těla a dosahu rukou najdete v praktickém průvodci, který vysvětluje, co patří do první police a co výš, a můžete ho použít jako šablonu i ve staré kuchyni.

U spodních skříněk se vyhněte hlubokým policím, kde se přední věci ztrácejí za těmi zadními. Místo toho vsaďte na výsuvné koše nebo zásuvky s plnovýsuvem. Vysoký člověk sáhne dozadu, aniž by si toho všiml, ale při nižším vzrůstu znamená každý centimetr navíc předklon a natahování. Zásuvky navíc umožní rozdělit obsah podle frekvence používání: nahoře příbory a kuchyňské náčiní, dole hrnce a těžší kusy. Stejný princip platí pro rohové skříňky, kde se vyplatí otočný karusel nebo výsuvný roh.

Nezapomeňte ani na pracovní desku a digestoř. Pokud je deska výš než 85 cm, zvažte snížení, případně si pořiďte stabilní stupínek, který má v kuchyni své místo a není potřeba ho pokaždé hledat. Mikrovlnnou troubu a rychlovarnou konvici umístěte na desku, ne nad ni. A pokud plánujete novou kuchyni, zadejte výrobci svou výšku a požadavek na dosah ruky. Ergonomie není o estetice, ale o tom, kolik kroků a bolestí vás bude stát každodenní vaření.