Při rekonstrukci podlahy se často rozhodujete mezi samonivelační stěrkou a klasickým cementovým potěrem. Obě varianty slouží k vyrovnání nerovností, ale jejich použití se liší podle tloušťky vrstvy, požadované pevnosti a času, který máte k dispozici. Zatímco klasický potěr je tradiční a vhodný pro silné vrstvy, samonivelační stěrka vyniká tam, kde potřebujete rychle a přesně vyrovnat menší rozdíly.

Samonivelační stěrka se nanáší v tenkých vrstvách, obvykle od 1 do 10 mm, a díky své tekuté konzistenci se sama rozlije do roviny. To oceníte především v bytech, kde není prostor pro těžkou techniku a kde potřebujete minimalizovat nárůst podlahové konstrukce. Pokud vás zajímá, co zvládne samonivelační stěrka vyrovnat, najdete tam přehled typických situací i limitů. Na rozdíl od potěru však nesnese velké tloušťky a při větších nerovnostech by praskala nebo se odlupovala.

Klasický potěr je naopak vhodný pro tloušťky od 3 do 8 cm i více. Používá se jako nosná vrstva, například pod dlažbu nebo jako podklad pro vytápění. Jeho příprava je pracnější, musí se míchat s vodou, hlídat konzistenci a poté dlouho zrát. Samonivelační stěrka je hotová během několika hodin a po 24 hodinách se po ní dá chodit. To z ní dělá ideální volbu pro rychlé opravy před pokládkou vinylu, laminátu nebo koberce.

Rozhodující je tedy tloušťka vyrovnávané vrstvy a požadavek na rychlost. Pro tenké vrstvy do 10 mm a rychlý postup zvolte samonivelační stěrku. Pro silné vrstvy, kde potřebujete pevný a únosný podklad, je lepší klasický potěr. Vždy ale zkontrolujte podklad, vlhkost a dodržte pokyny výrobce, jinak ani ta nejlepší stěrka nebude držet.