Rozkládací lůžko má jednu vlastnost, kterou si většina lidí uvědomí až po několika nocích. Sednete si na kraj, povrch se zdá být v pořádku, ale jakmile si lehnete, objeví se pod zády tlaková spára. Nejde o vadu materiálu ani o špatně složenou konstrukci. Spára vzniká v místě, kde se stýkají dvě pevné desky mechaniky, a její poloha je dána geometrií rámu, ne kvalitou potahu.

U většiny rozkládacích systémů se dvě desky potkávají v ose, která leží zhruba v polovině délky ložné plochy. Když je lůžko složené, desky na sebe dosednou a spoj je schovaný. Po rozložení se mezi nimi vytvoří mezera několika milimetrů až centimetru, protože panty potřebují vůli pro pohyb. Právě tato vůle se pod váhou těla projeví jako tvrdý pruh. Pokud vás zajímá, jak přesně se tomu vyhnout při výběru i sestavení, nabytekprochazka.cz popisuje, kde se spára objevuje a jak ji potlačit.

Proč ji necítíte, dokud si nelehnete? Vsedě je váha rozložená na malou plochu a pánev se opírá o kraj rámu. Teprve vleže se tlak rozprostře po celé délce zad a mezera se stane nejslabším článkem. Čím tenčí je matrace, tím výrazněji se spára přenese nahoru. Matrace o výšce deseti centimetrů ji téměř ignoruje, třícentimetrová pěna ji naopak vytlačí přímo pod lopatky.

Řešení nebývá složité. Stačí překrytí spoje pevnou deskou, která se vkládá mezi matraci a mechaniku, nebo výměna tenké vrstvy za silnější. Pomáhá i posunout lůžko tak, aby spoj neležel v místě, kde spočívá váha trupu. Kdo spí na rozkládacím lůžku pravidelně, pozná rozdíl po první noci.