Dřevěná terasa vydrží desítky let, pokud se o ni správně staráte. Většina lidí ale sáhne po prvním dostupném nátěru z hobby marketu a diví se, že po dvou zimách dřevo šedne, praská a místy se zvedá. Přitom ochrana před deštěm a sněhem nemusí znamenat agresivní chemii. Stačí respektovat vlastnosti dřeva a pracovat s tím, co příroda nabízí.

Základem je mechanická bariéra. Voda škodí především tehdy, když zůstává na povrchu nebo vniká do spár. Proto je nutné zajistit dostatečný spád prken – alespoň dvě procenta – a pravidelně čistit mezery mezi nimi. Listí, jehličí a mech zadržují vlhkost a vytvářejí ideální prostředí pro hnilobu. Sníh navíc zatěžuje konstrukci, takže se vyplatí odhrnovat ho plastovou lopatou, nikdy ne kovovou, která dřevo poškrábe. Pokud plánujete zastřešení, ať už dřevěné, nebo hliníkové, vyplatí se nejprve prostudovat praktické rady týkající se údržby dřevěné a hliníkové pergoly, abyste zbytečně neinvestovali do řešení, které vám za pět let zplesniví.

Bez chemie se dá pracovat i s impregnací. Přírodní oleje – lněný, tungový nebo konopný – pronikají do hloubky, vytlačují vodu z pórů a nechávají dřevo dýchat. Nanášejte je štětcem ve dvou tenkých vrstvách za suchého počasí, ideálně na jaře a na konci léta. Před zimou pak stačí povrch důkladně umýt kartáčem a octovým roztokem, který odstraní povlak řas. Ocet je sice kyselý, ale v běžné koncentraci dřevu neublíží a nezanechává toxické reziduum, které by se splavilo do půdy.

Nezapomínejte ani na konstrukční detaily. Spoje a kotvy by měly být z nerezové oceli, protože rezavé skvrny jsou nejen ošklivé, ale také narušují ochrannou vrstvu. Pokud terasu zakrýváte plachtou, nikdy ji nepokládejte přímo na prkna – vznikne kondenzace a dřevo pod ní začne černat. Lepší je nechat prostor volně provětrat a odstranit jen sníh. Když budete tyto zásady dodržovat, terasa přežije i tuhou zimu a na jaře bude připravená k použití bez jediného chemického postřiku.